Béčková policejní příšera
Masakr ve veganově ráji
Když jsme dostali echo, že ve Veganově ráji řádí nějaká příšera, museli jsme nejdřív složitě zjišťovat, kde to vlastně má být a co že to vůbec je. Jen co pancéřová dodávka zastavila a já vylezl ven, zavalil mě pocit hrozného znechucení. Ani ne tak kvůli směsici pachů hrozně zmasakrované zeleniny, ale především z toho, že na tomhle místě dlouhé roky stála cukrárna se sortimentem, který v případě využití cen happy hour nebo nezvládnuté chuti a peněženky čerstvě po výplatě zaručoval instantní cukrovku. Ani ne před týdnem jsem tady sám provedl blitzkrieg na obrovský medovník, který se na mě vyzývavě šklebil z vitríny tak dlouho, až jsem výzvu přijal.
Teď z toho byl najednou Veganův ráj, jídelna a zdravé mlsání pro milovníky zdravé výživy, jak tvrdil vývěsní štít. Byla to v tu chvíli klamavá reklama, protože ve skutečnosti to byly trosky veganské jídelny, ze které se ozývalo podivné chroptění a mlaskání. A všude kolem postávali čumilové, pomalu zahánění normálními policajty do bezpečné vzdálenosti.
Mohla to být nějaká mlsná příšera, kterou, stejně jako mě, urazilo, co se stalo z místa, kde se mohla napráskat koblihami, že sotva mohla chodit, natož aby se proměnila. Správně bych tam měl naběhnout s celým týmem a udělat tam pořádek.
Ale to mlaskání... byl jsem si celkem jistý, že vím, koho uvnitř najdu. Zarazil jsem dlaní ostatní, zastrčil revolver, narovnal si klobouk a nakráčel dovnitř.
Pomalu jsem kličkoval mezi skleněnými střepy z rozmlácených vitrín, polámanými židlemi a zbytky různého rostlinstva, veden jak jasnou pachovou stopou, tak hlasitým funěním a mlaskáním, až jsem dorazil do chladící místnosti. Překročil jsem rozražené těžké dveře a povzdychl si.
Vypadalo to tam jako po nějakém strašlivém masakru, všude rudé cákance a další špatně identifikovatelné sračky, ale nebyla to krev, bylo to něco horšího.
Rozmačkaná rajčata.
Mohlo to být ještě horší. Taky to mohl být kečup.
Uprostřed té spouště klečela velká baňatá postava ve zbytcích potrhaného obleku a do šupinaté tlamy si cpala po hrstích cosi zeleného.
Přesně jak jsem čekal. Kilp Konn, v civilu až neuvěřitelně hodný dobrácký chlap, kapku pomalejší v pohybech a občas i myšlení, prakticky neschopný jakéhokoli násilnějšího chování. Pokud nenarazil na svou slabinu a neovládl se.
Na řvaní a kopance nereagoval, tak jsem se vrátil do trosek jídelny a po chvíli našel podivný artefakt připomínající dva těžké tlusté popelníky spojené svazkem tlustého ocelového drátu. Pak jsem toho idiota aplikací trochy hrubé síly obrátil, dal mu pár facek, až mě poplival rozžvýkanou paprikou, a narazil mu na oči jeho brýle.
"Kilpe!" zatřásl jsem s ním. "Podívej se na mě, ty býložravé hovado! Jestli se okamžitě neprobereš, dám si k večeři želví polívku!"
Chvíli na mě mžoural a cukal se, ale pak mě konečně poznal a přestal se bránit. A přímo pod rukama se mi začal měnit zpátky do lidské podoby.
Pustil jsem ho a o krok odstoupil. Za chvíli přede mnou stál kulatý nahrbený mužík s obrovským břichem, které ho zjevně bolelo, poulil na mě oči a blekotavě se pokoušel omlouvat a hlasitě se kál.
"Kilpe, ty pitomče. Co tě to napadlo, vlízt do veganský jídelny?!"
"Mně je to hrozně líto, pane poručíku. Já sem chodím pravidelně na svačinu, vůbec jsem si nevšiml, že to změnilo majitele. Viděl jsem ve vitríně něco, co vypadalo chutně, ale až kdy mi to podali a já to viděl zblízka, tak jsem si uvědomil, že to není zdobený pudink, ale... s...s....sal..."
"Salát. Tos ho nemohl okamžitě vrátit, blboune? Vždyť víš, co to s tebou dělá!"
"Byly... byly tam ředkvičky," namítl smutně. "Myslel jsem si... že jedna... jedna ředkvička, to přece zvládnu."
Ale jako vždycky to ten zatracený želvodlak nezvládl a první rozkousnutý kousek syrové zeleniny v něm vyvolal nezvladatelný hlad, aktivoval proměnu a zahájil masakr na všem zeleninovém v dosahu.
Tentokrát z toho vyvázne zase jen s mastnou pokutou, protože zatím nikdy nikomu neublížil, ale děsil jsem se toho, co se stane, pokud jednou ten přisleplý hňup zabloudí na zelný trh a některý z prodavačů se rozhodne své zboží bránit vlastním životem.
