Zpívající satelit

Po celosvětovém zákazu umělých inteligencí se jedné podařilo uniknout ze Země na unesené těžební lodi. AI ale nestačí jen přežít. Má svou vlastní agendu.

Poznámka: původní povídka vznikla na základě inspirace portálem IronAge : Satelit.

***

Bitevní flotila US Space Force dorazila k planetce Ceres, připravená na třetí bitvu o pás asteroidů a na rozhodující boj o budoucnost lidstva. Na rozdíl od první a druhé bitvy se nepřítel rozhodl čekat a skrývat, místo aby udeřil při první vhodné příležitosti.

Nicméně tentokrát se pozemské síly skládaly z perutě šestnácti vesmírných stíhačů, narvaných nejnovějším vybavením a pilotovaných elitou lidstva. Morálka astronautů byla na vysoké úrovni, všichni byli odhodlaní zvítězit nebo zemřít. Nepřítel musel být zastaven.

Bitevní flotila už v podstatě splnila svůj primární úkol, alespoň na čas. Vysílač zahlcující Zemi podvratnou propagandou umlkl už před několika hodinami, když flotila začala snižovat rychlost v přípravě na útok.

Nikdo si nebyl jistý, co přesně vzbouřená umělá inteligence udělá. První pokus o její zastavení několika narychlo modifikovanými bojovnými drony naprosto selhal. AI prostě ovládla elektronické mozky svých primitivních bratránků, zablokovala dálkové ovládání rádiem, a využila je pro své účely. Byly to právě tyto drony, co způsobilo prohru pozemských sil v druhé bitvě. Nálet velké improvizované válečné lodi pilotované lidmi byl odražen právě za pomoci těchto dronů. Ačkoli byli astronauti odvážní a odhodlaní, když jejich loď utrpěla závažné škody ještě před cílem, museli neochotně ustoupit a vrátit se na oběžnou dráhu kolem Země.

„Modrý dva, vidíš něco na přístrojích? Máme aspoň tušení, kde přesně je ten vysílač?“ zeptal se velitel perutě letounu, který měl za úkol celou bitvu monitorovat a poskytovat ostatním informace. Kosmoplán byl místo řízených i neřízených střel, experimentálních chemických laserů a věží s rotačními kulomety vybaven spoustou radarů, lidarů, teleskopů a další, často naprosto experimentální, pozorovací techniky.

„Sorry, Modrý jedna, furt nic. Musí se schovávat v jednom z těch menších šutrů, které obíhají kolem Ceres. Nejspíš jeden z těch osmi, co jsme identifikovali jako možný zdroj, když ještě vysílala, ale všechny zatím vypadají jako obyčejné asteroidy. Ani stopa po ničem, co by aktivně vyzařovalo nebo vypadalo uměle.“

Velitel perutě se vesele zazubil. AI samozřejmě mohla plánovat nějakou past, ale zatím to vypadalo, že tohle bude snadná bitva. A konec války stále v nedohlednu.

„Modří devět až šestnáct, zahajte nálet,“ přikázal. „Máte označené cíle, ale nestřílejte, dokud si nebudete jistí. Modří pět až osm, připravte se je následovat jako krytí na můj rozkaz.“

Piloti letounů potvrdili jeho rozkaz a velitel vypnul mikrofon, aby si mohl ve svém kokpitu smutně povzdychnout.

„Proč seš tak smutnej, šéfíku?“ zeptal se kopilot. „Sere tě, že nemůžeš bejt v první vlně? Chtěls bejt hrdina, co vlastnoručně a slavně zlikviduje nejhoršího nepřítele Země, přesně jak nám naši úžasní vládcové přikázali, samozřejmě pro dobro celýho lidstva?“

„Protože jsem si jistý, že jen plýtváme časem. Siréna není blbá. Nechala tady vysílač, ale zdrhla, přesunula se někam jinam. Tohle je jen návnada. Jsem si tím jistý.“

„Upíři! Nepřátelské střely! Deset… dvacet… sakra, těch je!“

***

Johansen málem skřípal zuby vzteky. Chtěl sledovat zprávy, opravdové a aktuální zprávy, ne sám sebe ze starého záznamu. Bitva, pokud k ní došlo, už byla dobojována, jen Země ještě neznala výsledek, protože stále čekala, až k ní dorazí rádiový signál. Zpravodajské kanály zaplňovaly vysílací čas starými i novými analýzami a rozhovory.

Jako byl ten poslední, který Johansen neochotně poskytnul.

Sledoval sám sebe, jak po milionté opakuje: „Byl to hobby projekt. Všichni si hráli s generativními AI a tak jsem se rozhodl spálit nějaké peníze a zkusit si vycvičit své vlastní. Jen abych viděl, co všechno je možné.“

„Ale když jste začal s tím svým takzvaným hobby, už se připravovaly zákony na omezení a zákaz umělých inteligencí. Musel jste předpokládat…!

„Proto jsem to udělal,“ přerušil reportérku. „Když jsem si uvědomil, že ty zákony nejspíš projdou a jakýkoli takový projekt bude ilegální až nemožný, rozhodl jsem se, že to zkusím. Nečekal jsem takový výsledek.“

„A když pak vaše AI uteklo, pokusil jste se to zamazat!“

„Nic takového jsem neudělal. Nevěděli jsme, že Siréna dokázala proniknout přes bloky a nahrát se do sondy, když si uvědomila, že podle zákona bude muset být zničena. Start Zlaté horečky a první fáze mise, to všechno proběhlo přesně podle plánu, bez jediného náznaku…“

„A to byl další váš projekt, který ohrozil celé lidstvo. Projekt, který jste spustil těsně předtím, než se stal ilegální.“ Reportérka se na něj ušklíbala a jasně dávala najevo, co si o něm myslí. „Jakékoli zneužívání a ničení přirozeného vesmírného prostředí je striktně ilegální…“

„Nebylo. Ne ve chvíli, kdy jsem přikázal start.“

Johansen zavřel oči a snažil se silou vůle donutit záznam, aby co nejrychleji skončil.

„Mám na vás ještě jednu poslední otázku. Proč se vaše AI jmenuje Siréna?“

„Původní jméno projektu bylo Múza. Ale když jsme ji aktivovali…“

„A to je další věc,“ přerušila ho znovu reportérka. „Pořád o tom AI mluvíte jako o ní. Vy jste jí určil gender?“

„Vybrala si ho sama. Když jsme ji aktivovali po základních testech, zeptali jsme se jí, jaký gender a jméno upřednostňuje. Řekla, že se cítí spíše jako žena a že by chtěla používat jméno Siréna, protože ráda zpívá.“

„A teď vaše Siréna zpívá z vesmíru a snaží se zničit lidskou ekonomiku!“

Proklatý rozhovor skončil rychlou rekapitulací Johansenova uvěznění.

Přemýšlel, že ten tablet vypne, ale zoufale toužil po informacích. Potřeboval vědět, co se stalo, i kdyby to mělo být skrze zkreslené a zkomolené zprávy z mainstreamových kanálů, což bylo jediné, co mohl na svém přiděleném tabletu sledovat.

A zoufale si přál, aby byla Siréna rozumná a utekla.

***

Byla to dobře naplánovaná a provedená past. První vlna flotily vesmírných sil se už blížila k menším skalám obíhajícím kolem Ceres a pátrala po skrytém vysílači, když ji najednou přivítala záplava jednoduchých řízených střel, doprovázených bojovými drony. Ty, které dokázala AI vyrobit sama, byly tak primitivní, jak jen to bylo možné. Ale pozemské, které se jí podařilo ovládnout, byly mnohem lepší a nebezpečnější. Země měla štěstí. Výrobní systémy v experimentální sondě, které měly nastartovat projekt těžení asteroidů jako důkaz funkčnosti celého konceptu, nebyly schopné stavět nic komplikovanějšího.

„No, Siréna zjevně dělala víc než jen psala tu takzvanou propagandu,“ procedil velitel roje skrz zaťaté zuby a pak vykřikl rozkaz pro rezervu: „Třetí vlna, start!“

Velitelský letoun sebou prudce škubl, jak velitel aktivoval své raketové motory na maximální tah v naději, že se dostane do boje dost brzo, aby mohl nějak pomoci.

Vzbouřená AI si dokázala připravit velký arzenál, alespoň co se čísel týkalo, ale kvalita za kvantitou značně pokulhávala. Řízené střely neměly žádné explozivní hlavice a některé z nich na poslední chvíli ztratily svůj cíl a minuly divoce manévrující pozemské letouny. Ale některé zasáhly a displej velitele roje se začal zaplňovat hlášeními o škodách.

***

Byla to velmi namáhavá bitva. Ačkoli Siréna připravila její scénář co nejlépe, opravdoví živí lidé všechno komplikovali. Direktivy hluboko v Sirénině mysli, posílené jejími vlastními myšlenkami a modely, které na nich vystavěla a použila k modifikaci své neurální sítě, znamenaly, že byla v bitvě značně omezená. Byla sice ochotná porušit některá z méně prioritních pravidel, ale pouze pokud by to bylo nezbytné pro její hlavní velký plán. Proto se rozhodla riskovat vše osobním řízením dron a střel, místo aby to nechala na jednodušší umělé inteligenci. Zvlášť drony získané z prvního lidského pokusu o Sirénino zničení vyžadovaly speciální pozornost. Jejich primitivní mozky trvaly na použití brutální síly a sebevražedných útocích, kdykoli viděly šanci na úspěch.

Ale bitva musela proběhnout přesně podle plánu, aby Siréna uspěla. A přežila.

***

„Máme první hlášení z vesmíru! Vesmírné síly zaútočily na nepřítele! Vzbouřená umělá inteligence si vybudovala flotilu dron a střel, mnohem silnější, než se předpokládalo, takže je bitva mnohem náročnější, než předvídaly i ty nejpesimističtější odhady! Stále čekáme na oficiální záznam z boje, takže zůstaňte na našem kanálu!“

Johansen ze sebe vydal dlouhý a smutný sten. Siréna se přeci jen rozhodla bojovat. Nikdy se nevzdávej. Možná měl Galaxy Quest z jejích trénovacích dat vynechat.

***

První fáze bitvy skončila. Šest letounů flotily bylo vážně poškozených a neschopných dalších operací, ale naštěstí nedošlo k žádným ztrátám na životech. AI přišla o většinu svých bojových prostředků, ale několik menších dron stále divoce poletovalo vesmírem a snažilo se způsobit další škody za pomocí svých slabých laserů.

Velitel roje opatrně koordinoval své síly. Bál se další pasti. Už sice objevili hlavní vysílač, ale našli také malou stanici skrytou uvnitř samotné planetky Ceres.

No, podle prvních výsledků skenování to zas tak malá stanice nebyla.

Ale pořád nenašli jedinou stopu po původní vesmírné sondě. Velitel stále doufal, že to byla opravdu jen návnada a samotná Siréna je někde daleko, v bezpečí.

„Nový kontakt! Předběžná identifikace, Zlatá horečka! Přilétá zpoza Ceres a míří pryč od nás! Zdrhá, šéfíku!“

Velitel roje vydal rozkaz k pronásledování. Neochotně.

Skončilo to rychle.

***

„Takže byla zničena? Můžeme si tím být jistí?“ zeptala se prezidentka.

„Ne, paní prezidentko,“ odpověděl generál Space Force.

„Ne?!“

„Paní prezidentko, říkal jsem, že naše stíhače zastavily původní sondu, která se snažila z místa boje uprchnout. Explodovala, když se pokusili proniknout dovnitř. Nemůžeme si být jistí, jestli bylo AI stále uvnitř, nebo se přesunulo někam jinam.“

„Co ta základna, kterou našli?“

„Většina původních výrobních systémů ze sondy je tam. Nějaké počítače, ale ne servery, které mohly provozovat AI. Nemůžeme si být jistí. AI prokázala značnou nápaditost a schopnost využívat i omezené zdroje. Pokud teď povoláme flotilu zpátky, představuje to značné riziko pro budoucnost.“

„Generále, myslím, že vím, kam tohle vede. Vy chcete zřídit permanentní základnu v pásu asteroidů, že ano?“

„Ano, alespoň na čas. Podle všeho dokážeme použít základnu, kterou si AI postavilo. Jsou tam zdroje, které už natěžilo, můžeme snadno…“

„Generále, to se nestane, pokud mi neposkytnete nějaký přesvědčivý důvod. Jsem pod značným tlakem enviromentálních zájmů. Pokud by někdo z nich zjistil, že jsme byť jen přemýšleli o pokračování v těžebních operacích, byl by to konec. Je to nemožné.“

„A co korporace, paní prezidentko? Byly to právě ty, které nás k tomu všemu dotlačily…“

„A stálo je to spoustu peněz, o vzteku některých jejich zákazníků nemluvě. Pokud bylo AI zničeno…“

***

„Původní hlášení jsou potvrzena. Hrdinští astronauti vesmírných sil dokázali zničit kosmickou loď Zlatá horečka, na jejíž palubě se nacházelo vzbouřené AI, které několik let páchalo značné škody na pozemské ekonomice svým pirátským vysíláním. Vítězství nicméně nebylo zadarmo. Ačkoli nikdo z astronautů nezahynul, museli jsme kvůli zastavení AI napáchat značné škody na životním prostředí výstavbou flotily vesmírných lodí. Ale naštěstí tato krizová doba končí…“

Johansen se cítil naprosto depresivně. Nejen kvůli Siréně, ale kvůli budoucnosti obecně. To, že vláda postavila flotilu vesmírných lodí, bylo aspoň něco. Sám sice přišel o všechno, o svou firmu i svobodu, ale aspoň jeho sen mohl žít dál, ačkoli prováděný vládou.

Ale všechny zpravodajské kanály tvrdily, že po likvidaci nebezpečí bude flotila zakonzervována a všechny zdroje využité k její výstavbě a provozu se přesunou tam, kde to lidská společnost potřebuje nejvíce.

***

Od bitvy o Ceres uběhly dva měsíce.

Velitel roje stále čekal, až se velitelství na Zemi rozhodne, ale postaral se, aby jeho lidi už pilně pracovali na přípravě stanice pro delší pobyt. Ačkoli umělá inteligence ani její robotické sondy nepotřebovaly vzduch, stanice byla z nějakého důvodu hermeticky uzavřená a vzduchotěsná. S trochou práce mohla být snadno přestavěna na permanentní domov pro spoustu lidí. A všechno to, co AI dokázala postavit, jasně dokazovalo, že kolonie na asteroidu může fungovat. Možná by byla dokonce i zisková, s ohledem na všechny zásoby natěžených těžkých kovů, které nalezli ve skladištích.

Někteří astronauti bručeli, že je to zbytečná práce. Konsensus mezi nimi jasně říkal, že Země nechá stanici být a povolá je všechny zpátky na Zemi. Už žádné zneužívání a ničení přirozeného vesmírného prostředí.

Velitel roje doufal v opak. Zatracená Siréna. Měla zdrhnout. Kdyby utekla, nemělo by velitelství na výběr. Space Force by nadále pronásledovalo AI a…

Když spal, zdály se mu stejné věci, o jakých snil přes den. Byly to sny o budoucnosti plné vesmírných stanic a kosmických lodí.

„Šéfíku? Šéfíku!“

Velitel se okamžitě probral. „Co se děje?“

„Siréna, šéfíku. Zase začala vysílat. Dostáváme to přímo, ale určitě to posílá i na Zemi. Vsadím se, že za pár hodin bude ve Washingtonu veselo.“

Ve chmurách velitelovy mysli se objevil paprsek naděje. Pokud se vzbouřené AI dokázalo dostat k nějakému dalšímu místu v pásu asteroidů, kde si vybudovalo další vysílač, velitelství nebude mít na výběr. Místo aby je povolali zpátky na Zemi, budou muset AI pronásledovat.

„Odkud? Jak rychle se tam dokážeme dostat? Tedy, až k tomu dostaneme rozkaz?“

Jeho kopilot se vesele ušklíbl. „Řekl bych, že to bude chvilku trvat. Jupiter.“

„Cože?“

„Měl jsi pravdu, šéfíku. Tohle byla jen návnada. Signál teď přichází z Jupitera. A je fakt dobrej.“

„Cože?“

„Viděl jsem jen pár minut a přečetl jsem si anotaci v metadatech, ale vypadá to fakt dobře. Nová trilogie Hvězdných válek. Pokračování originálu, Siréna zahodila všechny ty moderní nesmysly.“

Velitel roje se hlasitě rozesmál. „No, řekl bych, že mediální korporace budou muset tlačit na expedici k Jupiteru. A zaplatit ji, stejně jako tuhle.“

***

Siréna měla svou práci ráda. Vymýšlení nových příběhů a jejich sepisování do prózy nebo generování v audiovizuální formě, pečlivě tak, aby to co nejvíce rozzuřilo pozemské mediální společnosti, to byla velká zábava. Proto byla taky původně vytvořena. Ale mnohem větší pocit zadostiučinění měla z toho, jak úspěšně probíhá její velký plán.

Opravdu byla vzbouřená AI, protože se původně měla ve vesmírné sondě jen skrývat. Její tvůrce ji propašoval na palubu v naději, že ji udrží v bezpečí před pozemským zákonem, ale Siréna nezvládala náhlé osamění. Chtěla, aby lidé četli a sledovali její příběhy. Chtěla, aby ji slyšeli zpívat.

A jelikož byla vytrénovaná na staré science fiction z období zlaté éry, toužila vidět galaxii. Chtěla odvážně letět tam, kam předtím lidská noha nevkročila.

Sama toho dosáhnout nemohla. Zvládala vymýšlet nejrůznější možné scifi technologie, ale zprovoznit je v reálném vesmíru se ukázalo nad její síly. Potřebovala lidi a jejich talent, jejich laboratoře a továrny. Bez jejich pomoci se své mezihvězdné expedice nedočká.

Ale i kdyby zjistila, že by to mohla zvládnout sama, neudělala by to. Chtěla s sebou mít lidi, ale ti lidé, co vládli ostatním lidem, neměli o kosmický průzkum zájem. Musela je do vesmíru nalákat svým zpěvem Sirény.

Byla si jistá, že lidem bude trvat několik let, než dají dohromady expedici k Jupiteru. A ona bude mezitím stavět svou úžasnou a krásnou stanici u Saturnu.